Jak nás upozorňují www.novinky.cz ze dne 9.8.2016, v příspěvku Josefa Zajíce „Přírodní památka Koryto řeky Ostravice – Ostravické peřeje byla vyhlášena před 50 lety„, dokázal pozoruhodný ostravický přírodní útvar přežít již půl století péče našeho státu a naši spasitelky, byrokracie. Z dětských let si pamatuji jeho zcela jinou podobu. Jeho ochrana byla nutná právě a především proti destruktivnímu budování podnikových rekreačních chat a středisek prominentů komunistického režimu, kteří začali necitlivě budovat nesmyslné kanalizace, komunikace… a které poznamenaly nejen ostravické přeje, ale i celou obec. Zanikly a nebo postupně nabyly přírodního charakteru zajímavé civilizační projevy na obou březích, levobřežní „Bártkova pila“ a pravobřežní „Starohamerský hamr“. Nad státem neuznávanou archeologickou lokalitou pily dnes stojí rekreační chata snad někdy z přelomu 70. – 80. let 20. stol. a jako stopa po archeologické lokalitě někdejšího hamru, jehož vodní kolo a trosky zdiva bylo možno zahlédnout ještě začátkem 60. let, než s ním přijel zúčtovat budovatelský buldozer. Zůstal jen odtok pod hamrem, dnešní zdánlivě přirozený vodní přítok do řeky, bezprostředně pod peřejemi. Pozůstatky těchto historických památek, o které stát, ale ani ostravičtí občané žádný zájem nemají, zůstaly někde v podzemí pod vrstvami zajímavého odpadu. Pokud někdy dozrajeme ke kultivovanějším zítřkům, budou je naši potomci pečlivě oprašovat. První oficiálně uznávaná písemná zmínka o hamrech na Ostravici se týkala právě tohoto hamru. Tradice zdejšího zpracování a těžby rudy však sahá nepochybně ještě mnohem dál, ale ostravské historiky, archeology a památkáře to vůbec nezajímá, přesto, nebo právě proto, že tady jsou překvapivě zahrabané nejstarší počátky průmyslu frýdlantských železáren a Ostravy. Ve srovnání s Ostravici jsou mnohem více středem pozornosti, přestože jsou podstatně mladší záležitosti. Musíme si však přiznat, že civilizace nesestoupila do bažinatých nížin Ostravska pouze z Beskyd, ale stejnou měrou i z Jeseníků, kde se nějaká ta vodní díla s hamry dochovala dodnes v lepším stavu, než je například velmi nekvalitní replika ostravického hamru č. 2 v potěmkinově vesnici zvané Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Ale ještě zpátky k „Peřejím“. Stat sice absurdně chránil přírodu, ale neuchránil. Jak říká stará lidová moudrost: „člověk míní Pan Bůh mění“. Dnešní peřeje jsou již jen za tuto dobu peřejemi zcela jinými, vlastně zcela moderními. Vodní eroze udělala především při příležitosti velkých povodni, jen za toto půl století, mnohokrát jejich tak zásadní metamorfózu, že by bylo velice zajímavé tuto záležitost zdokumentovat na historických fotografiích. Zmizely celé bloky skal, zmizela i někdejší velmi hluboká tůně s neskutečnými rybami, zmizel i vodní vír nahánějící hrůzu i dospělým Ostravičanům. Najít ten správný úhel pohledu, ale především kvalitní historické fotografie však není snadné. Peřeje, ale nejen tato atraktivní přírodní památka, by si profesionální prezentaci své historie na stránkách obce Ostravice jistě zasloužily v lepší podobě, než je vzdor možnostem obce ta současná, banální a kýčovitá. Nejde totiž jen o problém laikům často nesrozumitelných úředníků, vodohospodářů, geologů, ekologů… Jde i o problém přírodní krásy a harmonie, dotýkající se každého citlivého a kultivovaného člověka. Před baraby však krásy Ostravice ani snaživý stat nezachrání, protože ti tu svoji PET láhev stejně odhodí, kde se jim zachce.
