Ladislav Mohelník:
Známý ostravický literát a poeta ve své publikaci o hamernících popsal na základě vyprávění pamětníků život těch místních, jejichž zvyky patřily ke koloritu Ostravice až do roku 1926, kdy zde byl ukončen provoz posledního hamru. Domovinou se na Ostravici mnohým hamerníkům staly také Pánské byty, které byly součástí areálu ostravického hamru č. 2. Seriózní zděná stavba poskytovala bydlení personálu ostravických hamrů a později i arcibiskupské pily, až do přelomu 50. a 60. let. 20. století. Za první republiky, ale především ještě i po druhé světové válce zde nacházelo sociální bydlení cca 5 – 7 rodin, takže dětmi se to na dvoře vždy jen hemžilo. Po znárodnění se majitelem ubytovny stal stát, ale název Pánské byty ještě nějakou dobu zůstal. To co mělo do té doby sociální charakter, začalo pomalu ale jistě nabývat charakteru socialistického. To co bylo církvi snadno a rychle ukradeno, se začalo pomalu, nenápadně a krůček po krůčku okolo roku 1960, když u nás bylo definitivně dosaženo kýženého socialismu, spravedlivě a velkoryse rozdávat zasloužilým. Nově vzniklý hrdý název Československá socialistická republika šel ruku v ruce s novými přístupy k vlastnictví. Ti nejzasloužilejší soudruzi si mohli konečně dopřát i nějakou tu kýženou odměnu a konečně stvrdit své vítězství svoji prebendou, doposud danou jen pouhým užíváním Socialistických bytů, vyšším stupněm vlastnictví, tedy jejich vlastním, socialistickým. Protože zasloužilých bylo skutečně hodně a potřebných ještě více, musely se socialistické byty smířit s tím, že jsou rozhodnutím strany vlastně dvojdomkem. Na jednu stranu vah se do misky dalo půl Socialistických bytů a na druhou zásluhy obyvatel spolu s kupní cenou. V podstatě se dá říct, že nakonec zůstalo prakticky jen při těch zásluhách a problém byl ale definitivně a ve spěchu vyřešen až s hrozícím příchodem sametu, kdy vlastně již další generace zasloužilých musela provést s významnou podporou soudobých bolševiků obce ještě několik posledních revolučních operaci, aby se nedej bože nemuselo něco vracet církvi, ale aby se i sousední pozemky a zahrady dostaly ještě včas do skutečně zasloužilých rukou. Moudrost a prozíravost strany byla vždy skutečně velká. Problém jediného příjezdu vyřešili prostě tak, že ten jeden dáreček prostě na základě přísloví, darovanému koni na zuby nehleď, zůstal bez jakéhokoli příjezdu i přístupu. Zatímco ti bez komunistických zásluh na Ostravici vynakládali stovky tisíc úspor a vlastníma rukama stavěli jako hloupí své rodinné domky, uvědomělý budovatel dostal díky své prozíravosti takovýto socialistický dáreček za pět tisícovek, a jeden dokonce i s komunikaci a zahradou. No a ten druhý ať si to jako správný znalec místních metod diktatury proletariátu revolučně vyřeší.
Kdo alespoň jednou viděl Bohuša, s jakou námahou a obětavostí, coby pomocník veřejné bezpečnosti, vrávoral uprostřed silnice, když s plácačkou v ruce zabezpečoval průchod bolševického lampionového průvodu kolem kostela ke Tkáčovi, tak mu nakonec nikdy nemohl tu polovičku bez cesty ani závidět. Nikdo mu nemohl závidět ani tu vrozenou obětavost jeho uvědomělé ženy, s jakou nejednou rozptylovala v doslova bojových podmínkách frenštátských kasáren s pouhou hrstkou dalších obětavých ostravických soudružek, smutek a stesk nesmírně udatných sovětských vojáků, kteří nepochybně ještě i dnes vzpomínají na tyto nejsvětlejší okamžiky opravdové družby mezi našimi národy, z nichž se ostravické soudružky vracely až nad ránem, a kdy rachot rozjíždějícího se a opět zastavujícího vojenského autobusu býval budíčkem pro méně uvědomělý pracující lid.
Až pan prezident Zeman někdy pojede za Putinem a našimi vojáky na Krym, měl by jim vyřídit vřelé pozdravy naších obětavých ostravických komsomolek, které už bohužel v současnosti, vzhledem k embargu na stoličnou vodku, ani nemohou řádně a každodenně projednávat U Freuda své další budovatelské plány a ani do toho Frenštátu, jenž ztratil svůj internacionální statut, už nemá cenu jezdit. Můžou se teď nudit již jen u Bohušova bazénu. Pan president Zeman, který na svých spanilých jízdách navštěvuje rád a často místa vynikajících tradic našeho lidu, by měl alespoň v rámci předvolebního boje do naší obce zavítat a tyto novodobé oběti nějakým metálem ocenit. Mohl by si přijít pro projevy spokojenosti a vděčnosti obyvatel Bolševických bytů, kteří jistě s mimořádnou vděčností ocení někdejší velkorysé státní dotace na zušlechtění svých veřejných domů a současně jistě ocení jeho zásadový postoj k navrácení církevního majetku demonstrovaný i osobní neúčasti na pohřbu kardinála Vlka. Ocení nepochybně především i to, že vlk se nažral a koza přesto zůstala celá. Církevní náhrady nakonec na základě kompromisu nebudou muset splácet pouze bolševici, ale zaplatí je pod společnou taktovkou s TOP 09 a s KDU-ČSL, v příštích desetiletích, především hlupáci a jejich pitomci.
Takto vypadaly vybydlené Socialistické byty na Ostravici ještě koncem minulého tisíciletí